Jsou mimozemšťané skuteční?
Ve škole nás učili, že skutečné je jen to, na co si můžeme šáhnout pěti smysly (vidět, cítit, ochutnat, dotknout se, slyšet) a nebo pokud to lze změřit vědecky uznávanými přístroji. Ostatní patří do říše fantasie a snů, přičemž obojí je chápáno jako něco, co nemá s realitou nic společného – co neexistuje v žádné formě ani podobě. Je to jen blud.
Pokud se podíváme na naši schopnost vidět a vnímat očima, zjistíme, že je značně omezená. Z celého nám známého spektra jsme schopní za běžných okolností vnímat jen malý zlomek. Podobně pak to je s naší schopností slyšet zvuky. Běžně se udává, že většina lidí je schopná slyšet v rozsahu kolem 15 Hz až 16kHz. S ostatními smysly je to podobné.
Viditelné spektrum
Je třeba pochopit, že Svět existuje i mimo tyto hranice a tato omezení, které jsme si ve společnosti vytvořili. Je též třeba pochopit, že život se neodehrává jen v materiální rovině, na kterou jsme primárně zvyklí. Svět je mnohem rozmanitější než-li jsme primárně zvyklí.
Orbs
Odsuzovat vše, co nejsme schopní uchopit svými 5 smysly do říše sci-fi, je krátkozraké. S využitím čím dál více vyspělé techniky jsme schopní zachytit mnohem jemnější nuance kolem nás. S příchodem digitálních fotoaparátů a kamer jsme začali pozorovat další formy života – tzv. orbs.
Za naprosto zvláštní fenomén lze považovat tzv. RODs – letící šipky, které se pohybují tak rychle, že je pouhým okem nevidíme.
Pokud si stále říkáte, proč tedy nejsou vidět? Pak příkladem může být následující video, kde skupina Stevena Greera praktikovala protokol CE5. Objekty se objevují na obloze formou rychlých záblesků a navíc mimo běžně okem viditelné spektrum. Tým používá moderní vybavení včetně kamery s nočním viděním (proto je obraz zelený).
Dalším faktorem jsou rozdílné reality (nebo též dimenze realit), ve kterých se pohybujeme. Objekty, které my pozorujeme například jen jako světelné koule mohou být v jiné dimenzi celé obrovské vesmírné lodě. Tento fenomén byl popsán lidi, kteří byli pozváni na palubu mimozemského plavidla. Objekty se nám v naší realitě zdají prostorově jiné než-li ve skutečnosti mohou být. Zjevným příkladem je případ, kdy nám neviditelné těleso kreslí do pole tzv. kruhy v obilí. Vidíme pouze dva světelné body, které vůči sobě mají konstantní vzdálenost a chovají se tak, jako by mezi nimi byl nějaký objekt. Zjednodušeně si to můžeme představit, že vidíme pouze koncová světla. Ostatní je za hranicemi našich smyslů a v tomto případě i technologie.
Uhelný kámen naší fyziky je, že maximální rychlost je rychlost světla. Kvantová fyzika už pozvolna přichází na to, že to nemusí být pravda. Pouhé uvědomění si, že rychlost světla je neskutečně pomalá v porovnání ke vzdálenostem, které musí světlo urazit, než-li dorazí k nám. Světlo z našeho Slunce putuje na povrch Země přes 8 minut. Světlo z nejbližší nám známé hvězdy mimo naši sluneční soustavu k nám putuje několik světelných let. Pohybovat se těmito rychlostmi je velmi zdlouhavé. Svět za hranicemi světla je pro nás zatím velkou neznámou. Opět to ale neznamená, že tento Svět neexistuje.
Uvědomme si, že Svět existuje i za hranicemi našich schopností jej vnímat a je plný života. Vidět jiné formy života jen jako fyzické humanoidní bytosti, znamená vidět jen malou část reality. Svět kolem nás nám nabízí mnohem více…
